20/07/2022

Válka je mír, svoboda je otroctví, žena je muž

George Orwell ve svém dystopickém románu 1984 popisoval totalitní společnost Oceánie; vládne Strana s Velkým bratrem, nepohodlní či málo uvědomělí mizí neznámo kam a historie je neustále přepisována tak, aby odpovídala požadavkům propagandy teď a tady. Navíc je Oceánie ve válce, takže je přece nejdůležitější ji nedříve vyhrát.

Orwell správně identifikoval pravdu (mimo jiné) jako překážku pro totalitu (a kdyby jen pro ni), a tak se s ní musel nějak vypořádat. I tady narážíme na jeho génia. Způsob, který zvolil, nespočívá v pouhé laciné (a ve výsledku nikam nevedoucí) relativizaci pravdy či popírání její existence. Orwell místo toho útočí na jazyk – na slova! K čemu je člověku pravda, když ji není schopen vyjádřit? Jak popsat realitu beze slov? Jak bez nich přemýšlet? Pravda je tak odsunuta ne na vedlejší kolej, ale vně. Člověk k ní už nemá vazbu.

Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.

To jsou ústřední hesla oficiální stranické ideologie, která v sobě zahrnují dvě důležité složky režimu: doublethink a newspeak. Doublethink je výraz pro dvojité myšlení (možná by bylo lepším výrazem poddvojí myšlení?), tedy schopnost věřit dvěma protikladným myšlenkám zároveň. Osobní integrita, samotná individualita se vytrácí ve prospěch Strany. Newspeak je pak výraz pro nový jazyk, který vyvíjí Strana a který má nahradit dosavadní angličtinu – oldspeak. Cílem Newspeaku je průběžná eliminace všech závadných slov a destrukce významu těch zbylých. Ve výsledku nebude mít mluvčí schopnost vyjádřit nic vyjma lásky Straně a nenávisti k jejím nepřátelům. Ve výsledku tedy nebude schopen myslet.

To je všechno pěkné, ale proč to vlastně píši? Píši to proto, že si část Západní společnosti vzala Orwelovo 1984 ne jako varování, ale jako návod.

Známý anglický slovník Merriam Webster's Dictionary, který poprvé vyšel v roce 1828 a k tomuto dědictví se hrdě hlásí, v posledních dnech změnil definici slova female. To je anglický výraz pro samičku, u člověka pak pochopitelně pro ženu. Webster definuje female jako of, relating to, or being the sex that typically has the capacity to bear young or produce eggs, tj. pohlaví, které rodí mladé nebo produkuje vajíčka. Potud žádný problém. Ten nastává v nově přidané alternativní "definici", která zní having a gender identity that is the opposite of male, tj. [female je někdo] s genderovou identitou opačnou k samčí/mužské. Hmm. Co je to ta genderová identita? Na to Webster odpovídá a person's internal sense of being male, female, some combination of male and female, or neither male nor female, což volně přeloženo znamená vnitřní pocit osoby o bytí mužem, ženou, jistou kombinací muže a ženy, nebo ani mužem ani ženou. Už je vám to jasné?

Kouzelné je na tom i to, že druhou "definici" nedostala jen žena, ale i muž. Ta zní stejně, jen je "genderová identita" opačná k ženské. Když si to shrneme, zjistíme, že muž je jedinec s "genderovou identitou" opačnou k ženské, tj. opačnou k té identitě, která je opačná k mužské.

Copak, nezní vám to jako funkční definice? Tak znovu:

Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.

už..?

Kdyby to bylo poprvé, tak se asi nedonutím něco napsat. Naneštěstí si občas podobné šílenosti zapíši, takže se níže můžete pokochat seznamem některých slov a slovních spojení, jejichž význam se někteří snažili v posledních letech měnit.

A když už jsme u významu slov, nesmíme zapomenout na to, že některá slova už neznamenají vůbec nic. A pokud máte pocit, že nás a naší kotliny se to netýká, doporučuji tento (jazykem i obsahem absurdní) článek.

Jazyk se v průběhu času organicky vyvíjí a s ním se i posunují významy slov. Dokonce se objevují slova nová, jiná mizí. Je ale naprosto zvrácené takto slova účelově vyprazdňovat a relativizovat. Komunikace není možná, pokud se neshodujeme na významu slov. Pokud slova žádný význam nemají, nemáme se ani na čem shodnout. Beze slov není komunikace, beze slov není ani myšlení – vždyť co jiného je myšlení, než komunikace se sebou samým?

1984 pro nás má být varováním. Pokud jej tak nebudeme vnímat, existuje ještě druhé východisko. Winston, hlavní hrdina Orwellova románu, se nakonec naučil Velkého bratra milovat. Naučíme se to i my?